Ebola: Ericova poslední cesta
Na konci srpna během jednoho tragického týdne ztratili Lékaři bez hranic 3 své kolegy bojující proti ebole na západě Afriky: guinejského terénního pracovníka a dva zdravotní bratry z Libérie a Sierry Leone. Jejich odvaha a šlechetnost nebude nikdy zapomenuta. Soucítíme s jejich rodinami a přáteli v této těžké době.
Jedním z nich byl i 36letý Eric, zdravotní bratr z Libérie. Na jeho památku a připomínku jeho neúnavného odhodlání přinášíme vzpomínku na jeho práci v léčebném ebolovém centru i jeho pohřeb v domovské komunitě.
Ericova poslední cesta
„Ebola je skutečná,“ říká Johnson-Boie obyvatelům Yassadou, malé vesnice se zhruba 300 obyvateli, která je ukrytá v lesnatých horách na severu Libérie. „Ebola vás může zabít, tak jako zabila mého bratra Erica.“
Lidé v davu přikyvují. Celá vesnice se shromáždila na betonovém plácku před radnicí. Přišli se zúčastnit Ericova pohřbu.
„Můj bratr byl silný člověk, stejně jako byl náš pradědeček, súdánský bojovník, který odešel do Libérie. Nebyl ale dost silný…“
„Navzdory nebezpečí miloval svou práci“
Ještě předtím navštívil Johnson-Boie léčebné středisko ve Foye, kde se Lékaři bez hranic starají o pacienty s ebolou. Přišel se naposledy podívat na tělo svého 36letého bratra před tím, než bude uloženo do rakve. Než se ebolou nakazil, pracoval Eric z pověření liberijského ministerstva zdravotnictví jako zdravotní bratr v ebolovém centru.
„Navzdory všemu nebezpečí miloval svou práci,“ říká Johnson-Boie. „Byl jedním z prvních liberijských zdravotníků vyškolených v péči o pacienty s ebolou,“ dodává Washington, Ericův kolega ze střediska. „Byl velice oddaný a tvrdě pracoval.“
Eric byl zkušený zdravotní bratr a jeho smrt šokovala celé léčebné centrum. „Nezůstala po něm jen mezera v řadě,“ říká Washington. „Byl velice starostlivý a přátelský k pacientům. Dodával jim odvahu a dokázal je rozesmát.“
Ačkoli lékaři a zdravotní sestry dělali vše, co mohli, Eric zemřel 23. srpna 2014. Podlehl v boji se smrtící chorobou, která si od začátku epidemie vyžádala životy více než stovky dalších zdravotnických pracovníků v západní Africe.
„Musíme věřit, že ebola je skutečná“
Džíp Lékařů bez hranic převážející Ericovo tělo z Foye do Yassadou cestou míjí několik vesnic. Lidé se zastavují, lomí rukama a nahlas pláčou.
„Vědí, co se stalo,“ vysvětluje Johnson-Boie. Za auto se postupně přidává jedna motorka za druhou, až se na cestě plné výmolů za chvíli vytvoří malý troubící konvoj. Čím blíže se dostává k Yassadou, tím větší je zármutek lidí.
Cesta vrcholí na místě Ericova odpočinku. Celá vesnice je na nohou: lidé vykřikují a vzlykají, někteří pobíhají okolo s rukama nad hlavou. Další padají k zemi a zármutkem se svíjí v prachu. Takové výjevy se člověku vpálí do paměti.
Kněz začíná modlitbu: „Bože, pomoz nám pochopit podstatu této strašné nemoci. Pro Erica už nic udělat nemůžeme, je teď ve Tvých rukách. Ať odpočívá v pokoji. Amen.“ Pak se otáčí k obyvatelům Yassadou: „Co můžete udělat, je chránit sebe sama. Musíme věřit, že ebola je skutečná.“
„Poslouchejte toho muže“
Předtím, než začne pohřeb, vysvětluje osvětový pracovník Lékařů bez hranic Baneth, co je ebola. Mluví o tom, jak se nemoc přenáší mezi lidmi, jak se dá nemoci předcházet a co dělat, když se u někoho objeví příznaky.
Johnson-Boie je dojatý. „Poslouchejte toho muže,“ žádá obyvatele Yassadou. „Eric se nenakazil v nemocnici. Teď musíme přijít na to, odkud nemoc přišla, a zabránit dalším ztrátám na životech v naší komunitě."
„V Libérii koluje spousta špatných informací. Ebola se nepřenáší vzduchem a ochranu před ní neposkytuje slaná voda nebo olej. Nevíme, odkud tyto nesmyslné zprávy pocházejí – prosím, nevěřte jim.“
V dojemné řeči děkuje Ericův bratr Lékařům bez hranic za jejich práci a snahu: „Žádná slova nemohou vyjádřit náš vděk za to, co v Libérii děláte. Kéž byste tu byli už během prvního vrcholu epidemie.“
Bezpečný pohřeb
Ženy začínají zpívat, zatímco hygienici Lékařů bez hranic vytahují Ericovu rakev z auta. Další pracovník na jejich rukavice a boty neúnavně rozprašuje chlorový roztok. Osvětář Baneth řídí každý krok hygieniků podle protokolu pro bezpečný pohřeb, aby se předešlo riziku další rozšíření nemoci.
Lidé z odstupu mnoha metrů zírají na spolupracovníky Lékařů bez hranic ve žlutých umělohmotných oblecích, rukavicích a maskách. Někteří si před zápachem sami zakrývají ústa.
Ve chvíli, kdy do čerstvě vykopaného hrobu klesá rakev, se spouští déšť. Johnson-Boie bere do rukou lopatu a mlčky zasypává hrob svého bratra vlhkou zemí…