Vojtěch Náprstek (17. dubna 1826, Praha – 2. září 1894 tamtéž) byl významný český vlastenec, národopisec, mecenáš a zapálený bojovník za pokrok.
Narodil se v rodině manželů Fingerhutových (majitelů lihovaru); do roku 1880 se Náprstek jmenoval Adalbert Fingerhut. Studoval klasické gymnázium. Již od raného dětství projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku. Na přání matky ale začal studovat práva ve Vídni.
Během studií práv se v roce 1848 zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena, odešel do emigrace do USA. Ve Spojených státech prožil celkem 10 let, v jejichž průběhu se živil různými činnostmi: truhlář, nádeník, knihkupec, politik.
Jeho knihkupectví se stalo významným krajanským střediskem pro vystěhovalce přicházející z Čech. Byl členem vládní expedice, jejíž úkol byl prozkoumat indiánský kmen Dakota; toto byl pravděpodobně první impuls, který jej nasměroval k národopisu.
V roce 1858 se vrátil do Prahy a změnil – za vydatné spoluúčasti své matky Anny Náprstkové – rodinný pivovar „U Halánků“ na dnešním Betlémském náměstí na centrum české inteligence. Zde se zasazoval za šíření osvětové činnosti, propagoval emancipaci žen a podporoval šíření pokroku do domácností (Americký klub dam).
Byl považován za „Českého konzula“ všech Čechů žijících v zahraničí. Také díky tomu stále více rostly jeho sbírky, proto roku 1862 změnil svůj rodný dům na České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum), jehož významným sponzorem byla jeho matka. Přispěvateli do jeho sbírek byli například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič a jazykovědec Bedřich Hrozný.
Pomalu se ztrácel původní účel muzea, a to přinášet lidem praktické ukázky pokroku, a stále větší důraz byl kladen na rostoucí národopisné sbírky. V roce 1866, když už bývalý rodinný pivovar nestačil, dal Náprstek postavit budovu novou, která dodnes nese jméno svého zakladatele – Náprstkovo muzeum.
1. června roku 1888 společně s Vilémem Kurzem založil Klub českých turistů.
Jeho velký zájem o pokrok byl patrný i po jeho smrti, kdy si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Protože to však tehdejší rakousko-uherské zákony neumožňovaly, musely být jeho ostatky převezeny ke zpopelnění do sousedního Saska. Ve své závěti svůj majetek přiřkl svému muzeu; součástí jeho osobních sbírek bylo 46 000 svazků knih a 18 000 fotografií.