Nušlova cena
2012 - Ing. Antonín Rükl
2011 - RNDr. Jiří Grygar, CSc.
2010 - RNDr. Luboš Kohoutek, CSc.
2009 - RNDr. Pavel Mayer, DrSc.
2008 - Prof. RNDr. Ivan Hubený, CSc.
2007 - Ing. Jan Vondrák, DrSc.
2006 - RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc.
2005 - RNDr. Ladislav Sehnal, DrSc.
2004 - RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc.
2003 - Doc. RNDr. Josip Kleczek, DrSc.
2002 - Doc. RNDr. Zdeněk Švestka, DrSc.
2001 - RNDr. Ladislav Křivský, CSc.
2000 - Prof. RNDr. Miroslav J. Plavec, DrSc.
1999 - Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., dr.h.c.
1952 - Alois Peřina
1949 - Luisa Landová - Štychová
1948 - Karel Novák
1947 - Ing. Vilém Gajdušek
1946 - Ludmila Pajdušáková
1945 - Bedřich Čurda - Lipovský
1944 - Ing. Viktor Rolčík
1943 - Karel Anděl
1942 - Jindřich Zeman
1941 - Josef Klepešta
1940 - RNDr. Vladimír Guth
Nušlova cena České astronomické společnosti je nejvyšší ocenění, které uděluje ČAS badatelům, kteří se svým celoživotním dílem obzvláště zasloužili o rozvoj astronomie. Je pojmenována po dlouholetém předsedovi ČAS Prof. Františku Nušlovi. Česká astronomická společnost obnovila její udělování po padesátileté přestávce v r. 1999. Prof. PhDr. František Nušl (3. 12. 1867 - 17. 9. 1951) byl v letech 1922 - 1947 předsedou tehdejší Československé astronomické společnosti. V letech 1924 - 1938 byl ředitelem státní hvězdárny.
Profesor PhDr. František Nušl (3. prosince 1867, Jindřichův Hradec – 17. září 1951, Praha) byl český astronom, spoluzakladatel hvězdárny v Ondřejově a dlouholetý předseda České astronomické společnosti. Mezi jeho žáky patřily dvě generace českých astronomů.
Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval matematiku, fyziku a astronomii na české části Karlovy univerzity v Praze (tehdy nazývané Česká universita Karlo-Ferdinandova) u profesorů Strouhala a Seydlera. Jeho prostřednictvím se setkal s T. G. Masarykem, Janem Gebauerem a Jaroslavem Gollem, s nimiž pak také spolupracoval na Ottově slovníku naučném. Od roku 1893 učil matematiku na reálce v Hradci Králové a v Praze-Karlíně.
Seznámil se s továrníkem Josefem Janem Fričem a spolu s ním budoval od roku 1898 hvězdárnu v Ondřejově a stal se jejím prvním ředitelem. Roku 1904 se habilitoval v astronomii na Karlově univerzitě, od roku 1908 byl profesorem matematiky na ČVUT a od roku 1922 ředitelem Státní hvězdárny v Praze a předsedou České astronomické společnosti. V této funkci se podílel na vybudování Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Od roku 1928 byl také profesorem astronomie na Univerzitě Karlově a pravidelně přednášel v rozhlase.
Zabýval se hlavně měřením Země a času a geometrickou optikou. Vynalezl řadu zajímavých mechanismů a přístrojů. Jeho cirkumzenitál, který využíval vlastností rtuťového zrcadla, a za který spolu s Fričem dostal zlatou medaili na světové výstavě v Paříži 1937, byl až do objevu radarového a družicového zaměřování nejpřesnějším mobilním přístrojem na určování zeměpisné délky.