Bhagavad-gíta o Karmě
Sanskritské slovo karma doslova označuje jednání, aktivitu nebo práci. Ostatní jazyky k němu neposkytují vhodný ekvivalent, proto se toto slovo běžně nepřekládá. Na Západě tento termín poprvé použila ruská teozofistka Helena P. Blavatská (1831–1891). Definovala ji následovně: „Karma je základní kosmický zákon, který ve fyzickém, mentálním a duševním světě spojuje příčinu se svým výsledkem. Každá příčina, ať už největší (jako je pohyb kosmu) nebo nejmenší (jako je pohyb ruky), nezbytně zapříčiní následek.“ Antropozofista Rudolf Steiner ve svém díle „Manifestation of karma“ (z roku 1910) píše: „Bez omezování svobodné vůle člověka, zákon karmy zpětně působí na bytost, která příčinu způsobila, jako zákon akce a reakce.“
Tyto definice srozumitelně vysvětlují podstatu tohoto termínu. Steinerovo přirovnání karmy k fyzikálnímu zákonu akce a reakce je sice trefné, nicméně vystihuje pouze malou část mnohem vyššího a subtilnějšího zákonu karmy. Trefné je také prohlášení, že karmický zákon příčiny a důsledku jedná hlavně na individuální rovině a nechává prostor pro svobodnou vůli konatele. Na to obvykle zapomínají kritici východních filozofií, kteří karmu považují za mechanický osud, nutící člověka pasivně čekat na to, co s sebou přinese budoucnost (nihilismus).
Již před Steinerovým a Newtonovým objevem ale lidé znali rčení, která naznačovala určité pochopení řádu akcí a reakcí. Také biblický citát „Jak kdo zaseje, tak také sklidí“ (Galatským 6:7) se stal lidovým rčením.
Karma jako čin a jako reakce
Slovem karma může být míněna jakákoli hmotná činnost přinášející reakce vedoucí k vytvoření dalšího těla nebo také samotná reakce způsobená touto hmotnou činností. Védská písma popisují přesné informace o tom, jaké máme vykonávat činnosti, když chceme dosáhnout určitých specifických výsledků. Popisují, co je třeba dělat, když chce někdo získat bohatství, slávu, spokojenost v rodině apod.
Když se někdo v tomto životě těší úspěchu, slávě, bohatství, kráse nebo vlivu, můžeme z toho usoudit, že v minulém životě vykonal ušlechtilé zbožné skutky a nyní si pouze užívá jejich výsledků. Ale jak naloží s těmito výsadami v tomto životě, je jiná otázka. To už zase závisí na jeho svobodné vůli. Proto můžeme vidět, že ne všichni bohatí a vlivní lidé se chovají správně. Védská písma nám také radí, co nemáme dělat, abychom se vyhnuli negativním reakcím, jako jsou nemoci, chudoba atd. Navíc některé reakce mohou přijít ihned, jiné až po několika životech.
Karma jako reakce
Ať už se nám v tomto životě děje cokoli, jedná se pouze o výsledky činností, které jsme vykonali v tomto nebo minulých životech. Nejedná se o slepou náhodu, ale o výsledky činností, pro které jsme se sami ze své svobodné vůle rozhodli. Někdy se stává, že lidé, kteří žijí velice zbožně a správně, jsou i přesto vystaveni mnoha utrpením. Tyto současné bolesti ale jen poukazují na nějaké nesprávné činy v minulosti. Z toho je možné se poučit a v tomto životě již jednat patřičně. I ten, kdo vede úspěšný život, získává výsledy svých činů. Život v hmotném světě a řetěz akcí a reakcí jsou neoddělitelné. Je to jako dlouhý film akcí a reakcí a jeden život představuje pouze několik jeho snímků. Když se rodí dítě, na jeho tělo se můžeme dívat jako na začátek další série akcí a reakcí a smrt je jen jejich koncem. Z tohoto vysvětlení je jasné, proč se někdo může narodit v bohaté rodině a někdo jiný v chudé, i když oba dva mohou přijít na svět ve stejnou dobu, na stejném místě a za stejných okolností. Kdo si s sebou nese zbožné výsledky (dobrou karmu), narodí se v bohaté rodině a ten, kdo je zatížen bezbožnými reakcemi (špatnou karmou), narodí se v rodině chudé.
Tři druhy karmy
V Bhagavad-gítě (4.17–18) je řečeno: „Spletitostem činu je velice těžké porozumět. Proto je potřeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin. Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, je mezi lidmi inteligentní, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení.“
Tyto sloky popisují tři druhy karmy. Zde karma nepředstavuje reakci, ale čin, aktivitu. První, tzv. karmické činnosti jsou v harmonii s vyššími zákony přírody. Tyto „pozitivní“ činy přinášejí výsledky v podobě hmotného štěstí a blahobytu. Druhé, vikarmické činnosti písma zakazují, protože odporují řádu přírody. Takovéto negativní činnosti přinášejí úzkost a utrpení. Poslední, akarmické činnosti jsou vyšší povahy, neovlivněné hmotnými zákony přírody, a z toho důvodu se jim říká nečiny. Nepřinášejí ani pozitivní ani negativní reakce. Co je důležité, ukončují reinkarnaci. Toto nastává, když se úplně vyčerpá naše „karmické konto“. Nelze toho však dosáhnout zároveň s vykonáváním ať už vikarmických či karmických činností. Karmické a vikarmické činnosti se totiž vzájemně neruší, ale hromadí se nezávisle na sobě.
Příčinou problémů jsou činnosti vikarmy, které dnes bohužel provádí spousty lidí po celém světě a které jsou hrozbou celého lidstva. Projevují se jako kolektivní karma vybíjející se jako války, epidemie, přírodní katastrofy apod. Jelikož postrádáme poznání zákona karmy, navzdory všem našim dobrým záměrům a snahám zmírnit utrpení, je v tomto světě stále více neštěstí, a to ať už osobního nebo kolektivního. Pravé poznání je z konečného pohledu jediným skutečným řešením problémů. Ten, kdo toto pochopí, zjistí, že změna musí začít právě u nás samotných.