Karma, důsledky našich činů
Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.
Zhruba řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou.
Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti. Buddhismus nabízí zvlášť účinné metody na odstranění otisků negativních, škodlivých činů z mysli. Tyto metody nám umožňují zbavit se toho, co by v budoucnosti dozrálo jako problematické stavy a situace. Prostřednictvím buddhistické meditace můžeme přemoci celý proces příčiny a následku. Pokud se však nerozhodneme, že budeme pracovat se svou myslí, nebudeme nad ní mít vůbec žádnou kontrolu a budeme prostě jen obětí svých vlastních činů.Podle typu činu může vzniknout karma prospěšná nebo neprospěšná. Karmický následek činu je nazýván dozrání (vipáka) nebo plod (phala). Karmický následek se nemusí objevit okamžitě, může dozrávat několik životů nebo celé věky. Aby se karmický následek objevil, musí nastat přihodné podmínky, podobně jako každé semeno pro vyklíčení potřebuje určitý druh půdy. Když plod činu dozraje, dopadne neodvratně na svého původce, není možno před ním utéci. V Dhammapadě se praví, že ani v povětří, na dně oceánu nebo v nitru hory nelze nalézt místo, kde by se bylo možné ukrýt před následkem zlého činu. Karma však neznamená determinismus nebo fatalismus. Minulé činy určují jen podmínky, za nichž se jednatel dál svobodně rozhoduje a volí si tak další podmínky své budoucí existence. Občas se používá přirovnání karmy k říčnímu proudu, který někdy plyne pomalu a člověk v něm může plavat, kam chce, ale jindy je proud tak silný, že to jediné, co může člověk dělat, je držet se ze všech sil na jednom místě a snažit se, aby ho proud neodnesl. Navíc některá karma nemusí nést plody, pokud nejsou vhodné podmínky k jejich rozvinutí, nebo pokud je převážena silnou karmou s opačným nábojem. Karma je tak hlavní příčinou rozdílů mezi bytostmi, není však jediným přírodním zákonem, který určuje chod tohoto světa. Buddha hovořil kromě karmy o zákonech, kterými se řídí neživá hmota, o zákonech organické hmoty a zákonitostech mysli.
Karmický proces má rovněž sběrný aspekt, protože určité elementy našich zkušeností jsou společné. Všichni jsme lidé v té samé sféře zkušeností. Vidíme stejný svět kolem nás, stromy, skály,řeky atd. Všechno to je výsledkem faktu, že sdílíme určitou společnou karmu, a proto vidíme kosmos relativně podobným způsobem. Ale přesto máme individuální zkušenosti, které s nikým nesdílíme. Někteří jsou zdraví, jiní nemocní atd. Tyto individuální aspekty karmy zůstavají jedině našimi osobními zkušenostmi, protože jsou výsledkem našich náchylností, které jsme rozvinuli na individuální úrovni. Zdaleka ne všechno, co člověk zakouší, je následkem nějaké minulé karmy. Prospěšné a neprospěšné činy jsou vždy konány ze svobodné vůle, nikdy nevznikají z minulé karmy, neboť stavy mysli, vzniklé jako karmické následky minulých činů (vipáka), jsou samy o sobě vždy karmicky (eticky) neutrální.