„Norská komise pro Nobelovu cenu se rozhodla udělit Nobelovu cenu za mír v roce 1999 organizaci Lékaři bez hranic jako uznání její průkopnické humanitární práce na různých kontinentech.
Od svého vzniku na začátku sedmdesátých let zůstala organizace Lékaři bez hranic věrná svému základnímu principu: oběti katastrof, ať již přírodního nebo politického charakteru, mají právo na profesionální pomoc tak rychle a efektivně, jak je to jen možné. Národní hranice a politické okolnosti či sympatie nesmějí mít dopad na to, komu je humanitární pomoc poskytnuta. Zachováním vysokého stupně nezávislosti se Lékařům bez hranic podařilo udržet si tyto ideály.
Lékařům bez hranic se bezprostřední a rychlou pomocí daří upozorňovat společnost na humanitární katastrofy a poukazováním na příčiny těchto katastrof organizace pomáhá mobilizovat veřejnost proti násilí a zneužívání moci.
V kritických, násilím a brutalitou poznamenaných situacích humanitární práce pomáhá Lékařům bez hranic otevírat dveře ke znepřáteleným stranám. Každý z těchto statečných a sebeobětavých dobrovolníků přitom ukazuje obětem lidskou tvář, respektuje jejich osobní důstojnost a je zdrojem naděje na mír a usmíření.“ (Nobelova nadace - Oslo, 15. října 1999)