Zdeněk Švestka se narodil v r. 1925 v Praze. Uzavření českých vysokých škol způsobilo, že ke studiu matematiky a fyziky na přírodovědecké fakultě UK v Praze se mohl přihlásit až po skončení II. světové války v létě 1945. Na univerzitě ho nejvíce ovlivnil doc. František Link, který vedl jeho první kroky v pozorování Slunce na ondřejovské hvězdárně u proslulého spektrohelioskopu. Ještě během vysokoškolských studií byl Z. Švestka 1. 7. 1948 přijat na hvězdárnu do pracovního poměru, formálně jako pomocný zahradní dělník. Byl tedy prvním mladým zaměstnancem tehdy nevelké hvězdárny a brzy vynikl jako vůdčí osobnost v rozvoji zdejší sluneční fyziky. V r. 1949 získal na UK akademický titul RNDr., v r. 1956 patřil mezi první nositele tehdy nově zřízené vědecké hodnosti CSc., r. 1965 se na UK v Praze habilitoval a v r. 1966 byl mezi prvními astronomy, kdo získali vědeckou hodnost DrSc. Od r. 1956 byl vedoucím slunečního odd. Astronomického ústavu ČSAV, které se pod jeho vedením vypracovalo na přední evropské pracoviště zvláště ve výzkumu slunečních erupcí a vztahu Slunce-Země. Švestkovy zásluhy byly brzy oceněny v národním i mezinárodním měřítku.
Koncem r. 1970 dostal Švestka nabídku ke dvouletému pobytu na pracovišti ESTEC v Holandsku a když byl po roce vedením tehdejší ČSAV předčasně odvolán, rozhodl se r. 1972 emigrovat i se svou manželkou RNDr. Lídou Fritzovou, rovněž odbornicí ve výzkumu Slunce. V následujících letech postupně pracoval ve Freiburgu v SRN, v laboratořích firmy American Science and Engineering v Cambridge v USA a od r. 1977 v Laboratoři pro výzkum kosmického prostoru v Utrechtu v Holandsku, kde se usadil natrvalo. Ve věku 76 let je stále vysoce produktivním vědcem, ačkoliv formálně odešel do důchodu v r. 1990. Má navíc částečný úvazek v CASS v Kalifornii. Své kontakty s domovem však nikdy nepřerušil a po převratu r. 1989 se do Prahy a Ondřejova často vrací, neboť úzce spolupracuje při kosmickém výzkumu Slunce především se skupinou RNDr. Františka Fárníka z observatoře v Ondřejově. V r. 1995 se též podílel na mezinárodním posuzování kvality výzkumu Astronomického ústavu AV ČR v evaluační komisi, kterou vedl přední holandský astrofyzik Prof. C. de Jager.
Doc. Švestka se věnoval také výuce a popularizaci astronomie. Velký vliv na tehdejší studenty astronomie měla jeho monografie Hvězdné atmosféry (NČSAV Praha, 1954) a Mezihvězdná hmota (společně s V.Vanýskem, NČSAV Praha, 1956). Společně s doc. J. Kleczkem publikoval Astronomický a astronautický slovník (Orbis Praha, 1963).
Doc. RNDr. Zdeněk Švestka, DrSc. se od svých vysokoškolských studií na Karlově universitě věnoval pod vedením doc. Františka Linka sluneční fyzice – nejprve jako praktikant, později jako pozorovatel a vědecký pracovník. Zabýval se jak aspekty pozorování slunečního povrchu, když navrhl a pomohl zkonstruovat unikátní vícekamerový sluneční spektrograf ondřejovské observatoře, tak zejména zpracováním spektroskopických pozorování a jejich astrofyzikální interpretací, v čemž dosáhl světové úrovně, zvláště při komplexním multispektrálním výzkumu slunečních erupcí. Zaměřil se též na jevy v meziplanetárním prostoru, které s erupcemi úzce souvisejí. V posledních desetiletích se soustřeďuje zvláště na výzkum rentgenového záření v erupcích a ve sluneční koroně, přičemž získal řadu světových priorit.
Po svém odchodu z Ondřejova získal okamžitě zaměstnání na prestižních vědeckých pracovištích v Holandsku, SRN a USA a často reprezentoval Nizozemí ve význačných mezinárodních projektech slunečního kosmického výzkumu. V době, kdy pracoval pro firmu AS&E v americké Cambridge, se podílel na návrhu a realizaci prvního slunečního rentgenového teleskopu s vysokým rozlišením (1974-1977), jenž byl pak využíván americkými astronauty na kosmické stanici Skylab. Účastnil se dále přípravy a realizace experimentu XRP na americké družici Solar Maximum Mission. V roce 1973 navrhl nový model slunečních erupcí, zahrnující vznik úkazu v koroně a jeho interakci s chromosférou Slunce, jenž je dnes považován za kanonický. V r. 1976 vydal monografii „Solar Flares“ (Reidel, Dordrecht), která se stala na dlouhá léta stěžejní prací i vysokoškolskou učebnicí v tomto oboru. Celkem publikoval přes 200 původních vědeckých prací, které jsou velmi často citovány ve světové odborné literatuře.
V letech 1959-1970 byl členem redakční rady mezinárodního časopisu Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia“, v němž publikoval sám i se svými kolegy řadu závažných prací a k dobrému jménu časopisu přispěl také velmi kvalitními recenzemi. V letech 1964-1970 byl presidentem komise Mezinárodní astronomické unie (IAU) č. 10 (sluneční činnost). Od vzniku v r. 1966 až dosud je jedním z výkonných redaktorů dnes mimořádně prestižního mezinárodního vědeckého časopisu Solar Physics. Zastával řadu dalších funkcí v IAU, organizaci COSPAR a v jiných institucích, zabývajících se jednak studiem Slunce a jednak kosmickým výzkumem. (Podrobnosti viz sborník Ondřejovská hvězdárna 1898-1998, Vesmír, Praha 1998.)