James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (* 1. října 1924) je americký demokratický politik, byl 39. prezidentem Spojených států amerických (1977–1981), 83. guvernérem Georgie (1972–1975) a senátorem za Georgii (1962–1966). Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.
V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.
Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.
Během jeho vlády USA nevedly žádnou válku.
V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu téhož roku začala jeho obliba u obyvatel klesat. V Íránu proběhla islámská revoluce a na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí.
Když o měsíc později došlo k útoku SSSR na Afghánistán (Sovětská invaze do Afghánistánu), Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan. O deset let později se přišlo na to, že vydání rukojmích bylo záměrně pozdrženo, aby se odehrálo až po volbách. Událost byla nazvána Říjnové překvapení (October Surprise). V souvislosti s vojenskou účastí SSSR v Afganistanu přiměl olympijský výbor USA, že tento rozhodl 12. dubna 1980 o neúčasti amerických sportovců na XXII. LOH v Moskvě.
Poté, co opustil úřad, začal se Carter věnovat především charitě a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír. Ještě dnes se nevyhýbá veřejnosti, přijímá účast v komentovaných zpravodajských událostech a publicistických pořadech – například kritizuje praktiky mučení válečných zajatců v rámci Operace Trvalá svoboda. Mimoto publikoval knihu Beyond the White House.